V Amenity rádi doporučujeme místa a výlety, které sami známe. A protože mám na starosti sociální sítě a PR, tentokrát jeden takový „pracovní úkol“ připadl na mě. Vyrazila jsem přímo z Amenity Špindlerův Mlýn na Boudu Helena, abych trasu prošla na vlastní nohy.
Čekala jsem Špindl plný turistů. Místo toho mě překvapily horské potoky, malé vodopády, krásné výhledy, jeden zdánlivě nekonečný kopec, výborný oběd a nakonec i nové wellness na Boudě Helena.
Takže ano – 18 kilometrů rozhodně stálo za to a skoro to nebolelo. Jen důraz je na slově skoro.
Z Amenity rovnou na trasu
Na tomhle výletě mě bavil už samotný začátek. Žádné přejíždění autem ani hledání parkování. Prostě jsem vyšla přímo z Amenity Špindlerův Mlýn směrem k Boudě Helena. A hned během prvních kilometrů přišlo překvapení: najednou jsem měla hory skoro sama pro sebe.
Trasa na mapě
Přestože Špindlerův Mlýn patří mezi nejznámější horská střediska u nás, dlouhé úseky trasy byly překvapivě bez většího provozu. Větší množství turistů jsem potkala až nahoře mezi horskými boudami.
Právě díky tomu jsem si mohla mnohem víc všímat okolí – zvuku lesa, zpěvu ptáků, měnící se krajiny nebo drobných vodopádů a potoků, které se objevují přímo podél cesty.
18 kilometrů. A jeden kopec.
Osmnáct kilometrů zní jako pořádná túra, ale cesta mi ubíhala překvapivě rychle. Pořád bylo na co koukat a neměla jsem potřebu kontrolovat, kolik kilometrů ještě zbývá.
Tedy až do chvíle, kdy přišel TEN kopec.
Nevím, jestli byl opravdu tak nekonečný, nebo mi to v tu chvíli jen připadalo. Každá zatáčka vypadala jako vrchol. A za každou zatáčkou? Další kopec.
V jednu chvíli už jsem byla připravená smířit se s tím, že tam zůstanu navždy a do Amenity pošlu jen svou polohu.
Dobrá zpráva: opravdu skončil. A výhledy nahoře mě za ten výšlap bohatě odměnily.
S výškou přichází „ahoj“
S horskými boudami přibyli i turisté. A s nimi jedna věc, která k horám neodmyslitelně patří:
„Ahoj.“
„Ahoj.“
„Ahoj.“
Je na tom něco sympatického. Lidé, kteří se nikdy předtím neviděli, se na horách automaticky zdraví a na chvíli máte pocit, že patříte do jedné velké turistické party.
Já zdravím taky. Všechny. Zcela zásadně. Jen říkám „dobrý den“.
Nevím proč, ale na horské „ahoj“ si asi nikdy nezvyknu. Takže fyzicky už možná podmínky pro turistu splňuji. Společensky mám očividně ještě co dohánět.
Bouda Helena: oběd a horské nebe
Po několika hodinách venku člověk začne myslet nejen na výhledy, ale i na jídlo. Na Boudu Helena jsem dorazila právě včas na pozdní oběd. Chutnal skvěle a po všech těch kilometrech zmizel raz dva.
Odložila jsem batoh, sedla si a chvíli nemusela vůbec nikam.
Jenže tím výlet nekončil. Čekalo mě ještě nové wellness. Finská sauna, infrasauna, parní lázeň a odpočívárna s polštářky.
Po 18 kilometrech v nohách jsem pro tenhle moment měla jediné pojmenování:
Horské nebe.
Pěšky z Amenity přes lesy a horské boudy, jeden pořádný kopec, zasloužený oběd a nakonec wellness. Už to samo o sobě by byl vydařený den.
A pak přišel nápad, který jsem rozhodně neměla v plánu
Po wellness jsem se odkulila do pokoje, otevřela okno, abych se ještě trochu „přiotrávila“ horským vzduchem, a hádejte co.
Místo abych spokojeně odpočívala s vědomím, že osmnáct kilometrů pro dnešek bohatě stačilo, už jsem v hlavě plánovala, jak si druhý den dám celou túru znovu.
Tentokrát opačným směrem.
A nezůstalo jen u plánování.
Ráno jsem z Boudy Helena opravdu vyrazila zpátky do Amenity Špindlerův Mlýn. Trasu jsem už znala a TEN kopec jsem si pamatovala až moc dobře.
Přiznávám ale, že tentokrát bylo příjemné jít ho dolů.
Právě nocleh na Boudě Helena z původně jednodenního výletu udělal malou horskou výpravu. Nikam jsem nemusela spěchat a na zpáteční cestu mi zbyla energie i chuť.
Šla bych znovu?
Po téhle zkušenosti? Klidně.
Trasa je dost dlouhá na to, abyste večer věděli, že jste něco ušli, ale cestou je tolik k vidění, že kilometry ubíhají docela nenápadně.
Tedy až na TEN kopec.
Nejvíc mě bavilo, jak se během cesty měnil charakter výletu – od prvních kilometrů ze Špindlerova Mlýna přes lesní úseky a pořádné stoupání až po horské boudy, kde už se člověk přirozeně ocitne mezi dalšími turisty.
A velké plus? Za výletem nemusíte nikam přejíždět. Vyrazíte přímo z Amenity Špindlerův Mlýn. Na Boudě Helena si můžete dát oběd, odpočinout ve wellness a třeba si, stejně jako já, výlet protáhnout o noc.
Takže pokud během pobytu v Amenity hledáte tip na pořádný den venku – nebo si chcete horský výlet trochu prodloužit – tuhle trasu si klidně uložte.
Jen se připravte na dvě věci. Na TEN kopec. A pokud mě někde cestou potkáte a pozdravíte mě „ahoj“, s největší pravděpodobností uslyšíte: „dobrý den.“